Nezlob, nelez tam, nedělej to, neotvírej to, neházej to na zem …TYTYTY… ty mne vůbec neposloucháš!!!!

Také vás už to nejmenší dítko doma neposlouchá? Musíte používat tato slova? Rozčiluje vás to? Připadáte si jako automat?

Žádné dítě není od přírody zlobivé

Dítě, které přijde na svět je jako prázdný obraz. Představte si bílé plátno zasazené v rámu, které je bílé, čisté a beze skvrn.

Prvními malíři kreslící do obrazu, jsou jeho rodiče. Jaký ten obraz bude, záleží na rodičích.

Co tím mám na mysli?

Žádné dítě se nenarodí jako záškodník a ničitel.  Přišlo mezi nás čisté, neposkvrněné s potřebou zkoumat svět. Chce vidět vše živé. Chce vědět, co to udělá, když vylije vodu, vyhodí předmět z kočárku. Chce mámu nebo tátu napodobit. Chce dělat to, co my, dospělí. Zapojit se. Zkoušet a objevovat.

V každé téhle jeho „záškodnické“ činnosti je obvykle stejná zpráva: Zkoumám tvůj svět, mámo, táto. Pusť mě do něj. Zajímá mne to. Nejdu proti vám, jdu za vámi, chci být s vámi a dělat to co vy.

Neodraďte ho! Když mu na ten jeho odvážný průzkumnický kousek řeknete: „To nemůžeš, to nesmíš!“, aniž znáte jeho záměry a důvody – napadlo vás, co mu tím vlastně říkáte?

Stop! To nesmíš! Nesmíš zkoumat svět. To není pro tebe.

Není to škoda?

V tuto chvíli u dítěte zastavujete proces a chuť k objevování, poznávání a učení se. Možná by bylo lepší vyladit se na svoje dítko, nechat jej zapojit se do zkoumání a neuzavírat jeho objevitelskou vášeň do života.

Překročte svůj strach

Chápu, že se o děti bojíte, aby si neublížily, něco nezničily, že je chcete dobře vychovat. Dejte těm vašim nejmenším šanci ukázat, že jim nasloucháte, že se zajímáte o jejich potřeby, že vidíte, že je něco zajímá. Když si dospělý dá tu práci pochopit, co děti potřebují, vše se daří daleko lépe a snadněji.  Nebuďte jenom policajtem, ale spíš průvodcem.

Co s tím???

1. NASLOUCHEJTE SVÉMU DÍTĚTI

Sedněte si k němu na zem, přibližte se mu. Tím mu dáváte najevo, že ho vidíte, slyšíte, že jej vnímáte a že mu rozumíte. Když jste dole, na úrovni dítěte, začínáte lépe rozpoznávat, co vlastně to vaše dítko po vás chce, co potřebuje. V tu chvíli jste ve vzájemném naladění a propojení.

2. DÍVEJTE SE A PTEJTE SE

Že je malé, nemluví, nerozumí vám?  Ale ano, rozumí a dorozumívá se určitými gesty, zvuky a především naslouchá.

Pamatujte, že musíte k němu na bobek, nespěchejte na něj, nebuďte nervózní a v tu chvíli sledujte a zeptejte se:

Co děláš?  Co potřebuješ?  Co chceš?

Třeba se chce podívat ven (v případě žaluzií)? 

Třeba chce zjistit, proč se ten knoflík u sporáku otáčí?

Třeba si chce něco prohlédnout (když vám tahá za řetízek nebo když se sápe na nějaké vaše věci)?
 

Uvědomte si, že ti malí jsou na světě pár měsíců. Že nemají takové zkušenosti jako máme my dospělí.

Jak se asi cítí, když začínají zkoumat a objevovat svět a místo toho slyší od svých nejbližších : NEDĚLEJ, NELEZ TAM, TYTYTY, NEJSI HODNÝ, ZLOBÍŠ… samá NE NE NE.

V tuto chvíli se vašemu dítěti začne odpojovat naslouchání a bourají se mezi vámi komunikační mosty.

Zkuste se k dětem více sklánět, dívat se na svět jejich očima, naslouchat jim, ptát se, co potřebují nebo chtějí, snažit se jim porozumět. 

Malé zamyšlení na závěr

Chcete si lépe rozumět a komunikovat se svými nejmenšími?

Zkuste se k dětem více sklánět, dívat se na svět jejich očima, naslouchat jim, ptát se, co potřebují nebo chtějí, snažit se jim porozumět. Budete – li to dodržovat, potom bude komunikace mezi vámi a dítětem klidnější, laskavější, a především bez křiku a vztekání.

Závěrem bych chtěla podotknout, že samozřejmě nemůžeme dětem dovolit úplně všechno. Děti potřebují mít hranice. Berte moje řádky jako zamyšlení, proč vás vaše batole neposlouchá.

Vzpomeňte si na dobu vašeho dětství a pocity, když vám rodiče něco zakazovali.

Vaše Mirka