Máte doma také malého tyrana? Vzteká se a vzdoruje? Neustále lpí na svých požadavcích a nechuť cokoli na nich měnit? Má neschopnost přizpůsobit se ostatním či vyhovět přání, příkazu nebo zákazu rodičů? Prezentuje se doma jako jediný zákonodárce, vykonavatel či soudce? Nesnese odlišný názor či jeho prosazení? Pokud o něj někdo usiluje, vede ho to ke křiku, zlosti až nepříčetnosti? Stačí nepatrný podnět, jako přerušení dosavadní činnosti, a je zle?

Připomíná vám to něco?

Panovačnost u dětí vzniká nejčastěji již v útlém dětském věku, okolo 2 let života. Avšak i do věku 2. let se již u dětí dá pozorovat, že ve svém chování jsou poněkud jiné než ostatní děti. Některé jsou výbušnější, jiné nespolečenské, další neuznávají žádnou autoritu. Některé přísně trvají na stálé přítomnosti rodičů a odmítají jakékoli odloučení, jiným odloučení nevadilo, avšak lidi ve svém okolí mají tendenci samy řídit.

Situace předcházející projevům panovačnosti dětí jsou různé, ale nikdy nijak složité. Jakýkoliv požadavek, příkaz, nevyhovění požadavku, snaha udělat něco jinak než chce dítě…to vše může rozpoutat záchvat vzteku.

Zajisté jste si položili otázku „Proč to naše dítě je takové? Proč zrovna my máme takové dítě?“

Problém a příčinu nehledejte u dětí, hledejte ji u sebe. Nevhodné chování vašich děti je již důsledek vaší výchovy.

Dítě potřebuje, aby rodič byl autoritou, milující autoritou. Teprve pak se bude mít dítě o koho opřít.

Jaké jsou nejčastější chyby při výchově dětí

1. Rodič – kamarád

Děti hledají výrazné autority, s nimiž by se mohli poměřovat a přít a které by jim pomohly se vymezit. Dnešní rodiče chtějí být spíše „kamarády“, aby své dítě neomezovali. Chtějí ho spíše doprovázet, nežli je vést. Rodiče mají pocit, že pokud budou vystupovat jako autorita, může to vztah mezi nimi a dítětem poškodit. Opak je ale pravdou. Dítě potřebuje, aby rodič byl autoritou, milující autoritou. Teprve pak se bude mít dítě o koho opřít.

2. Nesebevědomý rodič

Rodiče chtějí být ve výchově dokonalí, když se jim to nedaří, ztrácí sebevědomí. Nevěří svým rozhodnutím.

3. Výchova s minimálními pravidly

Někteří dnešní rodiče dávají dětem naprostou svobodu bez ustálených pravidel.

Objevuje se nová výchova: nechat dítěti naprostou svobodu, aby se mohlo volně rozvíjet, a tak být šťastnější, než byli rodiče. Dříve byla na všechno ustálená pravidla, kterých však moderní rodiče chtějí své děti uchránit. Úplně bez pravidel nejde vychovávat. 

4. Iluze svobody

Jejím zdrojem je touha rodičů po individualitě. Tato svoboda ale nebere ohledy na ostatní a na okolní podmínky. Neučí děti přizpůsobovat se, což pak ve výchově vede k nevytvoření schopnosti dětí snášet zklamání a skrze ně nacházet nová řešení. 

5. Neexistence hranic

Dnešní děti nemají povinnosti, hranice, nejsou jim kladena žádná omezení. Avšak stanovit hranice znamená dítě uvolnit, dodávat mu odvahu, aby se ve své roli vyznalo. Kdo chce uchránit dítě před skutečností, učiní je zpravidla života neschopnými.

Malý člověk přitom touží po řádu stejně silně jako po lásce, cítí se v něm jistě a bezpečně. 

6. Nejednoznačnost ve výchově

Čím menší je dítě, tím více potřebuje jednoznačné „ano“ a jednoznačné „ne“ pro svoji základní orientaci.

Radost a zlost, stejně jako pochvalu a pokárání, je třeba doplňovat tónem hlasu a mimikou. Nemluvte na dítě dvojjazyčně. Jen jednoznačnost dává dítěti možnost vcítit se do rodičů i druhých lidí a zajistit požadovaný efekt a ve svém důsledku i ohleduplnost dítěte. 

7. Nepřesná komunikace

Na dítě mluvte jasně, srozumitelně a neopakujte se.

Pro dnešní rodiče je typické, že dítě např. vyzvou: „Matěji, uklidil by sis po sobě své hračky, prosím?“ a dítě na to nereaguje. Požadavek vznesou několikrát, až nakonec od svého požadavku ustoupí, protože jej dítě odmítá a oni na něj nechtějí křičet. Dítě tak ale jedná, protože jejich řeč pro něj nebyla přesná.

Rodiče by měli svůj požadavek formulovat přesně, tedy důrazně, s pohledem na dítě a tečkou na konci věty místo otazníku. Nechtějí jeho svolení s návrhem na úklid. Chtějí jeho reakci. Měli by tedy říct: „Matěji, ukliď si po sobě své hračky.“

A pokud by dítě nereagovalo, nemá cenu říkat to víckrát nebo zesilovat hlas, ale přijít přímo k němu, chytit jej za rameno nebo vzít za ruku, vytvořit oční kontakt a v něm svůj požadavek zopakovat. Tímto dosáhneme skutečnému porozumění požadavku dítěte a jeho přijetí. 

8. Nedostatečně vytvořený řád

Strukturovaný čas a prostor vytváří u dětí dobrou oporu a představu o tom, co bude. Úkolem rodiče je tento řád stanovit. Rozvržení denního řádu umožňuje dítěti převzít denní rytmus do svého vědomí. Pravidelným opakováním roste jeho jistota následujícího, sebedůvěra a důvěra ve svět. Zažívá pocit bezpečí.

Je chybou, pokud rodiče nechávají své dítě dělat si, co chce a kdy chce. Svět se nepřizpůsobí dítěti a nemělo by se mu dávat na zodpovědnost něco, co má vědět rodič. 

9. Nejednotnost ve výchově

Kolem osmého, devátého měsíce se rodiče poprvé setkávají se zvýšenými nároky na své výchovné postoje. V tuto chvíli se objeví silný požadavek na jednotnost výchovy obou rodičů. Svolení k něčemu nebo naopak zákaz něčeho by měly být u obou rodičů ve shodě. Dítě si totiž velmi brzy udělá jasno o tom, co mu dovolují a za co naopak bude trestáno. Jestliže vždy z rodičovských úst zazní stejný zákaz či stejné dovolení, jednoduše pozná, co po těchto instrukcích bude následovat a toho by se měli rodiče držet i při veškerém dalším vývoji dítěte. 

10. Zatěžování dětí úměrně jejich věku

V dnešní době je časté, že děti nemají vůbec žádné povinnosti. Rodiče by měli zatěžovat děti přiměřeně jejich věku. Nenechávat je bez jakýchkoliv povinností jejich naprosté svobodě, ale postupně s věkem je vést k tomu, aby si začali uklízet své hračky, později aby pomohly s prací v domácnosti – vynesly odpadkový koš, umyly nádobí – prostě se podílely na chodu domácnosti. To jsou požadavky, které jsou úměrné a které potřebuje každé dítě pro svůj přirozený vývoj.

Změňte přístup k dítěti a začnete si s ním rozumět.

Vaše Mirka