V životě jsem vyzkoušela hodně alternativních cest, abych se dostala ze svých duševních trápení. Snažila jsem se pořád nějak zachránit ze svých chronických úzkostí. Ať to byla kineziologie, ženské kruhy, kartářky, doplněk A – doplněk Z. Vše mi pomohlo, ale přibližně na 14 dní než jsem se vrátila do svého zaběhnutého stereotypu.

Okolo map jsem již delší dobu našlapovala, ale koukala jsem na ně popravdě trochu skepticky. Jak mi tohle může pomoci? Nebude to zase jenom jedna z krátkodobých náplastí? Až jsem se dostala do životní fáze, že jsem „nemohla dýchat“ ani v osobním, ani pracovním životě. Každý den byl jen o přežití a neradosti, stresu a zase té těžké úzkosti. Byla jsem malou nedospělou holčičkou, která se neuměla v žádném odvětví prosadit, neuměla říct svůj názor.

Za mě jsou životní mapy naprostý zázrak a dovolím si říct, že mi zachránily duševní zdraví, zlepšily partnerský život, vztah s rodiči, stala jsem se lepší mámou a můj pracovní život se naprosto obrátil. Získala jsem svou hodnotu. Můj život ve skoro nonstop úzkosti se proměnil na „můžu volně dýchat“. Občas úzkost přijde.

Stále si občas řeším svá zažitá trápeníčka. Ale krásné na tom je, že si umím říct, no jo, to přejde a nevidím vše fatálně jako konec světa. Vnímám problémy tak, že přišly, abych si více vážila těch bezstarostných dní. Dospěla jsem, z malé holčičky, která je primárně dcerou, co musí poslouchat, se ze mě stala žena, matka, manželka. Vlastně jedné věci lituji a to je, že jsem mapy neabsolvovala již dávno.

Ale vše má svůj čas a já jsem vděčná Mirce, že mě celou cestou provedla.

8letý syn si okusoval stále nehty, uzavíral se, měl problémy se čtením.

Co se zlepšilo? Lepší komunikace mezi mnou a synem, větší otevřenost.

Co jsem pozorovala po mapě? Celkové uvolnění, nebojí se o všem komunikovat.

Co jsem si uvědomila?

• Nebýt tak přísná, nechat ho větší samostatnosti, ale mít povinnosti ( přenechat mu nějakou domácí činnost ).
• Změnit přístup k synovi – jdu na něj v nějakých věcech pomaleji. Snažím se ho brát, takového jaký je.

Celkově se u nás doma zlepšila komunikace, nastala celková úleva a všichni jsme od něčeho slevili.

Nejde to snad ani shrnout do pár vět. Mapy mi uklidnily moji šestnáctiletou dceru. Dcera viděla vše napsané, nakreslené, vysvětlené a důležité bylo i povídání u mapy o všem možném. Mapy dokážou „otevřít oči“. Něco v životě nevidíš, neslyšíš a najednou to máš před očima a najednou ti to dojde. Tak vidím mapy já, jako matka. Přístup lektorky je ke všem přátelský, vyvolávající důvěru a pochopení. Líbil se mi zájem o dceru, ale i o mně jako matku.

K. D.

Setkání po mapě bylo pro mne, jako pro matku, velice přínosné. Uvědomila jsem si i díky Vám a Vašemu perfektnímu vysvětlení, že moje dcera v pubertálním věku potřebuje více volnosti, trochu jiný přístup a komunikaci ze strany rodiče. Rozhodně ještě více lásky, než kdy předtím a dávat jí najevo porozumění, nekritizovat, nedohadovat se, nedělat přednášky o tom, co by měla – neměla.

Uvědomila jsem si, že v tomto věku není zvědavá na nějaké poučování, ale že potřebuje, abych jí více naslouchala a měla pro ni větší pochopení – porozumění jako pro teenegera.

Od našeho sezení, kdy jsem si hodně uvědomila, jako kdyby se prolomily ledy mezi mnou a dcerou. Máme teď úplně jiný – super vztah. Za to Vám z celého srdce děkuji.

Otevřela jste mi oči a já si uvědomila, jakých chyb se dopouštím jako matka, jako rodič, ale i to, jak věci, které se mi zdály nepodstatné a nedůležité, jsou právě pro mou dceru velmi důležité.

Velmi mne bavila forma Vašeho podání, díky níž jsem se lépe mohla vcítit do konkrétní situace našeho teenegera a dávat si pozor na situace a nevhodné reakce i do budoucna, které by jí mohly ublížit.  Jste prostě skvělá. Moc děkuji, že takto pomáháte nejen dětem, ale i rodičů.

Myslím, že mi mapa a setkání s Vámi přineslo nadhled  – uvědomila jsem si, co je pro mě důležité, co mě táhne dolů a že nejsem jen momentální uzlíček neštěstí drcený rodinnou situací a obavami, co syn zase vyvede. Zaměření na přípravu své práce (ač na to nezbývá mnoho času při chodu domácnosti) je pro mě osvěžující. Hlavní však asi je to, že jsou prázdniny a nemusím řešit školu, její požadavky a synovy neúspěchy. Vzdala jsem se nucení syna, aby něco opakoval a trénoval do školy (vloni jsme celé prázdniny trénovali čtení… a bylo to hrozné vypětí a napětí pro oba). Učím se mu důvěřovat, že v životě obstojí i s propadáním a pětkami. A tak si užíváme léto a svobodu.

Reference maminky dysfatického 8letého chlapce :

Viděla jsem u syna velké uvolnění, je takový víc komunikativnější, více s námi mluví. Po mapě si celý den zpíval (před tím si nikdy nezpíval).

Reference maminky dysfatického 6letého chlapce:

Chtěla jsem Vám říct, že syn od doby, co s Vámi absolvoval tu mapu, je jako vyměněný.

Celkově se zlepšilo jeho chování – hodně mi vypráví, co prožil ve školce, doma za mnou často chodí a chce se objímat….teď se hodně objímá . Je teď velmi sdílný a přijde mi, že se i trošku zklidnil. Mluví pomaleji a je mu lépe rozumět.

Děkuji Vám a jsem velkým dlužníkem.